Nutrie: Od roztomilého hlodavce k invazivnímu problému. Co vlastně žerou a proč se jich zbavit?
Představte si scenérii u řeky - poklidná hladina, šumění listí a najednou se z vody vynoří roztomilá tvář s výraznými oranžovými hlodáky. Nutrie, kdysi u nás pěstované pro cennou kožešinu a chutné maso, se dnes stávají spíše nežádoucím hostem. Zatímco někteří se jim stále snaží přilepšit jablky či rohlíky, realita je taková, že tyto jihoamerické hlodavce se v našich končinách nekontrolovaně množí a způsobují nemalé škody. Města jako Pardubice proto přistupují k osvětovým kampaním a instalují varovné cedule. Ale proč vlastně tyto "vodní krysy" tak přitahují naši pozornost a co je pro ně v přírodě přirozenou potravou?
Původní jídelníček nutrií
Nutrie říční (Myocastor coypus) pochází z Jižní Ameriky, kde se přirozeně vyskytuje v oblastech s dostatkem vody. Jejich primární stravu tvoří kořeny, byliny, vodní rostliny a mladé výhonky. Nutrie jsou býložravci a svou potravu si aktivně vyhrabávají z půdy nebo se pasou na pobřežních travinách. Díky silným hlodákům si dokážou poradit i s tvrdšími rostlinnými částmi.
Jejich schopnost udržet si potravu předními tlapkami jim umožňuje pohodlně hodovat na březích. Kolonie nutrií dokáží významně ovlivnit pobřežní ekosystémy - dokážou spást veškerou vegetaci podél břehů, což může vést k erozi půdy. Tento problém je obzvláště nebezpečný u uměle navršených hrází, které mohou být těmito aktivitami rychle narušeny až do kritického stavu.
Když se jídelníček mění lidským přičiněním
Problém nastává, když se nutrie adaptují na lidské pamlsky. Zejména v oblastech, kde se lidé ve velkém uchylují ke krmení, se nutriím dostává snadno dostupná a kaloricky bohatá potrava v podobě zeleniny, pečiva, piškotů či zbytků jídel. Toto přikrmování má negativní dopady hned z několika důvodů:
- Rychlé množení: Dostatek potravy podporuje jejich rychlou reprodukci.
- Ztráta plachosti: Zvířata si zvykají na lidi, přiblíží se k nim na dotek i krmení z ruky, což je nebezpečné.
- Nebezpečí pro zdraví: Nutrie mohou přenášet různé nemoci, které mohou být nebezpečné i pro člověka.
- Podpora dalších škůdců: Nejenezené zbytky potravy lákají další hlodavce, jako jsou potkani, kteří následně rovněž přispívají k šíření nemocí a znečištění.
Situace v Pardubicích, kde obyvatelé krmili nutrie nedaleko sokolovny, je typickým příkladem. Toto "nekontrolované pohostinství" vedlo k tomu, že se zvířata přestala bát lidí a místo přirozené potravy si zvykla na lidské dary. Město proto oprávněně reaguje osvětovými akcemi, aby snížilo populaci těchto nepůvodních živočichů a minimalizovalo negativní dopady na životní prostředí.
Chov nutrií: Náročnější než se zdá
Původní záměr chovu nutrií byl zaměřen na produkci kožešin a masa. Maso nutrie je libové, lehce stravitelné a údajně vhodné i pro rekonvalescenci. Chov však není úplně jednoduchý. Nutrie jsou náchylné k onemocněním trávicího traktu, a proto je klíčové podávat pouze kvalitní a nezávadné krmivo. Zapařené, namrzlé nebo zatuchlé krmení může způsobit nadýmání či záněty.
Mezi rizikové faktory patří také:
- Nevhodné krmivo: Pícniny z chemicky ošetřených ploch nebo s obsahem jedovatých rostlin (ocún, blín, pryšec, sasanka).
- Přehřátí: Hustá srst může v létě vést k přehřátí organismu.
- Omrzliny: V zimě mohou utrpět omrzliny na ocasech a končetinách.
- Škody na ubikaci: Nutrie mají tendenci hlodat své obydlí.
I přes tyto nástrahy se v České republice chovu nutrií věnovali chovatelé od 30. let 20. století. V současnosti však čelí chov úpadku kvůli nezájmu mladší generace.
Mladé nutrie a jejich vývoj
Nutrie se rozmnožují poměrně rychle. Březost trvá přibližně 130 dní a v jednom vrhu se obvykle narodí 4 až 8 mláďat. Pohlavní dospělosti dosahují již kolem 4. měsíce života, přičemž rychlost dospívání závisí na kvalitě potravy. Mláďata se mohou osamostatnit již po pěti dnech od narození, i když běžná doba kojení je delší. V přirozeném prostředí se vytvářejí polygamní sociální skupiny, kde obvykle vládne alfa samice.
Je nutrie nebezpečná?
Odpověď je ano. Nutrie nejsou pouze okrasou vodních toků. Kromě přenosu nemocí (které mohou být nebezpečné i pro člověka, přestože konkrétní nemoci nebudeme jmenovat bez dalšího ověření) způsobují svou aktivitou i značné ekologické škody. Jejich činnost na březích, hrabání nor a spásání vegetace narušuje přirozenou rovnováhu.
Kousnutí od nutrie může být nepříjemné a stejně jako u jiných divokých zvířat by se mu měli lidé vyhýbat. Vzhledem k jejich divokosti a potenciálnímu přenosu patogenů je nutné dodržovat bezpečnou vzdálenost a nikdy je nekrmit ani se jich nedotýkat.
Co s přemnoženými nutriemi?
Pokud se města potýkají s přemnožením nutrií, jako například v Pardubicích či v Chrudimi, přistupují k různým metodám. Zatímco Chrudim zvolila cestu odchytu a v krajním případě i likvidace, Pardubice se soustředí primárně na osvětu a prevenci krmení.
Zákaz krmení je prvním a nejdůležitějším krokem k řešení problému. Zamezení přístupu k snadné potravě je klíčové pro snížení jejich populace a návrat k přirozenějšímu chování. Pokud tedy spatříte nutrie, buďte ohleduplní a ponechte jim jejich přirozené prostředí a stravu. Nezapomínejte, že i když vypadají roztomile, jsou to nepůvodní druhy s potenciálně negativními dopady na naši krajinu i zdraví.